Čerstvě narozeným dětem trvá několik měsíců, než se jejich cirkadiánní soustava vyvine a začnou být výrazně častěji bdělí přes den a delší časové úseky prospí v noci. Jakmile se časový systém dítěte upevní, velmi citlivě (citlivěji než u dospělých) reaguje na intenzitu i barvu (spektrální složení) světla. V dětství jsou proto účinky záměrné manipulace se světlem nejzřetelnější. Vystavení jasnému světlu s vysokým podílem modré složky děti podněcuje k vysoké bdělosti a aktivitě, ve světle nižší intenzity a s menším podílem modré a zelené složky spektra rychle ztrácejí soustředění, pozornost a buď začnou poklimbávat, nebo zneklidní v důsledku poklesu nálady (projev momentálního poklesu produkce serotoninu).

Snad každý si všiml, že puberťáci by nejraději chodili spát až po půlnoci a vstávali nejdřív kolem desáté. Důvodem není lenost, nýbrž skutečný, vědecky ověřený posun chronotypu směrem k extrémním večerním hodnotám, který nastává kolem 15. roku. Někdy kolem 25. narozenin se chronotyp začne vracet k normálu. Potřeba spánku je až do 18 let větší než u dospělých, proto jsou dospívající děti nejvíce postihované spánkovým dluhem. Usnout v 9 hodin večer jejich organismus nedokáže, potřebných 9-10 hodin však nenaspí, protože školní výuka začíná v 8 hodin.

Někteří lidé celoživotně fungují lépe ráno a dopoledne, jiní se cítí nejlíp odpoledne a večer. Říká se tomu chronotyp a nic moc s tím nenaděláte. Extrémně ranní ptáčata i vyložené sovy se ale ve skutečnosti v dospělé populaci vyskytují velmi zřídka. Daleko častěji se lidem nástup ospalosti posouvá do pozdních nočních hodin vlivem nesprávné světelné hygieny. Zejména v posledních 20 letech je totiž nabídka nejrůznějších umělých zdrojů světla tak široká, elektronické displeje tak rozšířené a lidská potřeba pobývat v nevhodně osvětlených interiérech tak velká, že pro zachování dobré světelné hygieny je nutná znalost odborných informací, velké úsilí, dost peněz a nemalá duševní kázeň. Jediné štěstí je, že správná světelná hygiena je také pocitově příjemná a každý, kdo má příležitost porovnat osvětlení pro danou denní dobu vhodné a nevhodné, intuitivně volí to správné světlo.

Vlastnosti lidského oka se od 40. roku věku začínají pozvolna zhoršovat. Po 60. roce jsou tyto změny už znatelné a od 80. narozenin způsobují velké, jen těžko kompenzovatelné obtíže. Jednak se zakaluje čočka, takže do oka pronikne méně světla. Dál se zhoršuje prostupnost sklivce, takže více světla se rozptýlí uvnitř oka, vyvolá oslnění a nedopadne na sítnici. Zhoršuje se i stav sítnice a zmenšuje se zornice. To vše znamená, že mozek potřebuje víc světla, aby vůbec zaznamenal, že je den. Pokud se tento fakt spojí se sníženou mobilitou, která nutí starší lidi častěji pobývat v interiéru, a s nekvalitním osvětlením v mnoha interiérech (nízká intenzita světla, malý podíl modré složky, oslnění), není se co divit, že starší lidé ve zvýšené míře trpí spánkovými poruchami. V řadě případů se vinou dlouhodobého nedostatku spánku nahromadí odpadní beta-amyloidy v mozku, překryjí neuronová spojení v oblastech zodpovědných za dlouhodobou i krátkodobou paměť a rozvine se Alzheimerova choroba. Vědecké studie nicméně prokázaly, že lidé trpící Alzheimerem (nebo stařeckou demencí) dobře reagují na zlepšení světelných podmínek (víc světla přes den, méně světla večer, větší tma v noci). Postup choroby se u pokusných osob zpomalil nebo dokonce zastavil a pečující personál zaznamenal zmírnění příznaků Alzheimerovy choroby i zlepšení psychického stavu nemocných. Pokud je vám tedy přes šedesát, choďte co nejčastěji ven na denní světlo a večer nezapomeňte vypnout televizi hodinu a půl před spaním.