Studie z roku 2007

Richard G. Stevens, David E. Blask, George C. Brainard, Johnni Hansen, Steven W. Lockley, Ignacio Provencio, Mark S. Rea, Leslie Reinlib

Světlo, včetně umělého osvětlení, má mnoho vlivů na lidský organismus a chování, a proto když je užíváno ve špatném čase, může lidský organismus pozměnit. Jedním příkladem potenciálně světlem zapříčiněné poruchy je vliv světla na cirkadiánní rytmus, včetně narušení rytmu produkce několika hormonů. Střídavé vystavení světlu a tmě (např. noční zaměstnání, nebo nutnost cestovat po světě za prací) pohybuje s načasováním cirkadiánních rytmů, tím může dojít k desynchronizaci vnitřních rytmů, z obou vlivů venkovního prostředí i vnitřních vlivů dalších rytmů, zhoršuje naši schopnost spát a vstávat ve vhodný čas a poškozuje fyziologické a metabolické procesy. Světlo má také přímí akutní vliv na neuroendokrinní systém, například potlačení melatoninových syntéz, nebo zvýšení produkce kortizolu, což může mít dlouhodobé nežádoucí účinky. Z těchto důvodů National Institute of Environmental Health Sciences svolal workshop různorodé skupiny vědců, aby zvážili jak nejlépe řídit výzkum zabívající se  možným spojením mezi světlem a zdravím. Podle účastníků workshopu jsou možné tři široké oblasti, které je zapotřebí řešit a  kam směřovat výzkumné úsilí. První oblastí jsou základní biofyzikální a molekulární genetické mechanismy pro fototransdukci, které slouží pro cirkadiánní, neuroendokrinní a neurobehaviorální regulaci. Druhou oblastí jsou možné fyziologické následky narušení těchto cirkadiánních regulačních procesů, jako jsou hormonální produkce, zvláště pak melatoninu, a normální a nádorovou dynamiku růstu tkání. Třetí oblastí jsou vlivy světlem zapříčiněných fyziologických poruch na výskyt onemocnění, jejich předpověď, a zkoumání jak může být vylepšeno předcházení a léčba využitím těchto vědomostí.

Lidé se vyvíjeli miliony let a adaptovali se na solární den o přibližné délce 12 hodin světla a 12 hodin tmy. Naše schopnost uměle osvětlit noc začala přibližně před 250 000 lety, když jsme objevili jak užívat oheň. Svíčky byly představeny přibližně před 5 000 lety a plynové pouliční osvětlení bylo možné začít používat v polovině 17. století. Nicméně, jen během posledních 120 let začalo venkovní osvětlení proměňovat svůj vliv na všudypřítomné masy lidí skrze elektrické osvětlení. Jedním z definujících rysů zastavěného prostředí v moderním světě je umělé osvětlení. Elektrika umožnila osvětlení interiéru velkých budov a osvětlit noc pro práci, rekreaci a bezpečnost. Výhody tohoto osvětlení jsou zřejmé a obrovské. Stalo se to samozřejmostí, nicméně, přes tyto benefity , nemusí být světlo úplně neškodné.

Jednou z definujících charakteristik života v moderním světě jsou změněné vzorce střídání světla a tmy v zastavěném prostředí, což je možné díky elektrické energii. Rapidně rostoucím a velmi zajímavým tělem základního výzkumu je odhalování mechanismů pro fototransdukci na sítnici pro kontrolu prostředí cirkadiánních a dalších neurobehaviorálních reakcí a uspořádání a fungování vnitřních fyziologických hodin, které vykonávají genetickou kontrolu endogenních rytmů. Díky široké vědecké společnosti, si začínáme uvědomovat, že údržba těchto cirkadiánních rytmů je důležitá pro zdraví. Naší výzvou do budoucna je integrovat základní výzkum se studiemi na pokusných zvířatech a klinické a epidemiologické výzkumy k rozšíření našeho porozumění vlivům cirkadiánního narušení světlem a co může být poté uděláno pro minimalizaci, nebo eliminaci nepříznivých následků na lidské zdraví.

Celou studii si můžete přečíst na této stránce.